Můj příběh
Na ostrově Akdamar v největším tureckém jezeru Van
Ahoj. To jsem já, Vojta Starý. Fakt, že tyto řádky čtete znamená, že jste přijali pozvání ke sdílení mé cesty, po které jsem došel k rekonstrukci ubytování U Černého orla a jeho otevření v červenci 2021. Toho si moc vážím. Prožijte tedy v následujících řádcích onu cestu se mnou.
Na fotce jsem já před třemi lety v Turecku. Ve třetím ročníku mého studia na gymnáziu jsem tam odjel na projekt Erasmus, a po projektu jsem několik dní zůstal s místními. Touto zkušeností jsem odemkl novou úroveň života. Poprvé jsem se vymanil ze „systému“, který mi diktoval konvenci života – dokončit jeden stupeň vzdělání, který mě vyvrhne do stupně dalšího, abych skončil v práci „od devíti do pěti“, která mi vysaje duši dříve, než se dočkám důchodu, do kterého tolik lidí odsouvá život dle svých představ. Takto se však napálit nenechám! Budu si užívat každý den, jež mi byl dán, a žít život naplno a dle svých představ od teď. Mým domovem je svět, mým zázemím jsou všichni dobří lidé, jež ho obývají. Fyzické práce se nebojím, jazyky umím a cestování nikdy nebylo snazší. Celý svět mi leží u nohou.
Dle této úvahy jsem si udělal plány pro život – vystuduji vysokou školu, která mě baví, a hurá do světa. Program Agroekologie na Mendelově univerzitě, je obor, pro nějž jsem se rozhodl. Ostatně, zemědělstvím, jeho optimalizací a adaptací na klimatickou změnu se člověk uživí všude. Z Brna to mám kousek do Rakouska, tak si ve volném čase mohu odskočit do Alp, mohu budovat kontakty a připravovat se na vše, co mě ve světě čeká. Měsíční praxe na farmě v Rakousku mi potvrdila správnost cesty, kterou jsem se vydal. Kombinace fyzické práce s nádherným prostředím rakouských Alp, jež jsem sdílel se stejně naladěnými lidmi pro mě byla exkurzí do ráje.
A pak se to stalo. Přišel covid a s ním spojená karanténa, která mě přinutila vrátit se do Vidnavy a několik měsíců žít pouze zde. Sny o vzdálených končinách jsem vyměnil za realitu Rychlebských hor a fyzickou práci, která mě vždy bavila, jsem nalezl právě v objektu U Černého orla. Byt nad lékárnou, v němž jsem prožil část svého dětství, najednou osiřel a v jeho prostorách jsem nechal vzniknout apartmán ve své dnešní podobě. Máloco se vyrovná tomu pocitu, když z původního stavu uděláte něco hezkého. To byla moje filosofie, se kterou jsem k apartmánu přistoupil – když už něco dělám, udělám to pořádně. Když už něco mám, chci to mít pěkné. Věřím, že úlohou dnešní generace je pečovat to, co máme. K uctění předků, kteří obětovali čas, peníze a energii, aby vybudovali vše, co na planetě máme. K uctění zdrojů planety samotné, z nichž jsou naše statky zhotoveny. To, že jsem se odhodlal najít štěstí v tom, co mám, místo lákavé honby za tím, co bych mít mohl, považuji za nejlepší rozhodnutí mého života.
a
Alpský pokoj před a po rekonstrukci
Z důvodu nemoci otce jsem mu začal pomáhat v lékárně, což také přispělo k vybudování si vztahu s Vidnavou. Zvláštní pocit, procházet městem a být zastavován jeho obyvateli slovy „Jak se daří vašemu otci? A kdy už se vrátí do lékárny?“ Pocity z těchto setkání sváděly urputný souboj se statutem quo: „Já nepatřím do lékárny, zvolil jsem si cestu dobrodruha a cestovatele, přece se nepřikovám do městečka na konci světa po zbytek života.“
Ono to nikdy nebylo o konkrétní práci, dosažení určitého finančního úspěchu nebo o pobytu na konkrétním místě. Je to o posouvání se vůči aktuálnímu cíli, co člověku v životě generuje štěstí a naplnění. A pokud při tom člověk pomůže druhým a objektivně ze světa udělá o trošku lepší místo, neexistuje většího úspěchu, kterého člověk na této pozemské pouti může dosáhnout. Život mě za mé rozhodnutí zůstat ve Vidnavě odměnil štědře – dal mi domov. Místo, kam patřím a které chci budovat po boku skvělých lidí, se kterými jej sdílím. S mým otcem paní Pesselovou. Já bych bez jejich pomoci nedokázal vybudovat ubytování a oni by bez té mojí dlouhodobě nedokázali udržet v chodu lékárnu.
S otcem a paní Pesselovou v lékárně
To je podle mě to, co buduje mezilidské vztahy – společná snaha o dosažení určitého cíle, vzdorování nepříznivým okolnostem, jejich překonání a užívání si společného úspěchu. To, že je v jednotě síla,
víme z příběhů od nepaměti. Pokud bychom se podle tohoto ideálu chovali, měli bychom na Zemi ráj. Do té doby nám však nezbývá lepší možnost, než se podle tohoto ideálu zařídit jako jedinci a společně se postarat se o ten malý kus světa, který nazýváme domovem. Možná tím nevytvoříme ráj na Zemi, ale malým krůčkem se k němu přiblížíme.
Moje cesta otevřením apartmánu teprve začala. Poté, co dostuduji bakaláře na Mendelově univerzitě plánuji podat přihlášku na farmaceutickou fakultu Masarykovy univerzity a po jejím dokončení po otci převzít lékárnu. Inu, jak se říká – člověk míní, život mění. A největší chybu, kterou člověk může udělat, je zabetonovat se v jednom názoru, zavřít oči alternativám a sveřepě kráčet za rozhodnutím, které člověk udělal v kontextu minulosti.
Vidnava má obrovský potenciál, který jsem teprve začal poodkrývat a nemohu se dočkat, co všechno v rámci mého soukromého archeologického průzkumu s názvem „Život“ objevím. Mí předchůdci, kteří lékárnu ve Vidnavě budovali, si to zaslouží. My si zasloužíme žít ve světě s nadějí na lepší zítřky. S nadějí, že naše úsilí a hodnoty nebudou s další generací ztraceny. Myslím, že právě naděje je v dnešním světě definovaného apokalyptickými zprávami o klimatické změně a nastupující hospodářské krizi nejcennější komodita, kterou máme.
Těším se na Vás ve Vidnavě. Nabízím Vám to, co sám na cestování miluji – kontakt s místním. Osobně Vás v domě provedu a podělím se o nejkrásnější místa a trasy, které v okolí znám a které mi při každé návštěvě berou dech. V případě zájmu ještě přiblížím historii místa a lékárenskou tradici, která se s Vidnavou pojí od roku 1769.
Z celého srdce Vám přeji, abyste v životě nalezli naplnění a smysl. A pokud ho máte – dejte tomu všechno. Stojí to za to. Jděte si za svou vizí. Pro sebe. A pro celý svět.